Dva roky v komunální politice

2017-02-16 17:38:22, - redakce

Přibližně v roce 2010 jsem se začal zabývat věcmi týkajícími se veřejného života, nejprve jako občan, později jako předseda občanského sdružení. Během roku 2014 mě oslovili zástupci nově se formujícího hnutí Ano 2011.

Hlavní teze tohoto hnutí, jako boj proti korupci, či vedení státu jako rodinné firmy mě oslovily, a tak jsem se po několika měsících stal jeho členem. Během necelého půl roku jsme založili místní organizaci, dali jsme dohromady lidi na kandidátku, dohodli program, zorganizovali volební kampaň a jako nováčci vyhráli volby. Spojovaly nás především věci, které jsme v našem městě nechtěli.
Ve volbách v roce 2014 se dostalo do  zastupitelstva osm subjektů a tvorba většinové koalice byla složitá. Již v rámci těchto jednání se uvnitř našeho hnutí začaly projevovat rozpory např. ohledně spolupráce s panem Peškou - jediným členem KSČM v koalici a v zastupitelstvu. Nyní přišla doba, kdy bylo nutné říci nejen co chceme, ale hlavně s jakými partnery jsme schopni se dohodnout. V rodící se koalici bylo velmi málo lidí se zkušenostmi z komunální politiky. Jedna věc je chtít a druhá vědět jak, zvlášť pokud z každého druhého rozhodnutí může koukat soud.  Nejsem fanouškem KSČM, ale Peška prostě tyto zkušenosti měl a nejen z tohoto důvodu bylo dobré mít ho v týmu. Volební matematika Ano přisoudila 5 mandátů (18,4 %), ale za dané konstelace a vnitřní roztříštěnosti v hnutí jsme nebyli nejsilnější stranou. Z 5 zastupitelů zvolených za Ano se těžko hledal ten, který byl ochoten usednout na post starosty.
Pro mě to nebyla jednoduchá volba. Byl jsem si vědom odpovědnosti vycházející z výsledků voleb, na druhé straně také rizika, že budu muset opustit stávající zaměstnání v privátní firmě, a na rozdíl od jiných, bez možnosti vrátit se zpět. To vše za podmínek nejednotnosti vlastního týmu a křehké koalice složené ze značného počtu subjektů. To byly důvody, proč jsem nabídku nepřijal, neobsadili jsme post starosty a soustředili se na práci v radě. V průběhu dalších týdnů se pak podařilo dohodnout "koalici pro změnu" složenou z 6 uskupení s 16 hlasy. Ve vedení města jsem přijal post neuvolněného místostarosty a začal pracovní maraton. Rada města se konala každý týden, což je dvakrát více, než bývalo zvykem, a začala pracovat na ohromném množství úkolů. Z těch, které veřejnost vnímá, to byly především rekonstrukce Husovy třídy,  zimního stadionu, gynekologického oddělení nemocnice a další. Dnes již s úsměvem vzpomínám, že některé situace byly takřka infarktové. Byly to ale také věci provozní, které veřejnost tolik nevnímá, zaměřené na snížení nákladovosti úřadu a jeho organizací. Bylo nutné provést několik personálních změn, namátkou vzpomenu na jmenování tajemníka pana Mgr. Herčíka, pana Mgr. Hlavatého jako jednatele VSH, pana Horňáka jako ředitele KZMS a další. Jsem přesvědčen, že tyto změny přinesly do těchto organizací novou invenci.
Z dosavadního popisu by se zdálo, že věci šly hladce, opak je pravdou. Věci na úřadě jsou svázány zákony a nařízeními, což vše komplikuje. Na rozdíl od privátního sektoru, je potřeba se v oblasti komunální politiky obrnit neskonalou trpělivostí, počítat s tím, že pohled některých lidí je do značné míry určován jejich osobními zájmy. Řeknete si: "S tím mohl počítat" - ano, mohl, a počítal. Přesto mě rozměr některých osobních kotrmelců překvapil.
Po zhruba roce se objevily v naší šestnáctce první rozkoly. Zpočátku v malichernostech, později již ve věcech zásadních. Prubířským kamenem se stal projekt rekonstrukce čistírny odpadních vod v rozsahu cca. 100 mil. Kč, spojený s převzetím vodovodní a kanalizační struktury zpět do rukou města. K tomu zde byla patrně poslední možnost získání dotace na čističku v hodnotě cca. 60 milionů. Mimochodem, o možnost čerpat dotaci 90 milionů již město v roce 2014 přišlo a čističku stavíme již 8 let a ještě jsme nezačali. Zdánlivě tedy výhodná věc, jenže ve hře byly desítky milionů korun a bylo zajímavé sledovat, jak se postoje některých aktérů mění. To se tříbily charaktery. Tehdejší starosta pan Pavel Zálom se postavil proti podpisu smlouvy o převzetí těchto sítí zpět, která však byla podmínkou pro udělení dotace. V dopise na ministerstvo vnitra nazval některé své kolegy tuneláři, kteří chtějí vyvést peníze z pokladny města. Reakce, která následovala, vyústila k jeho odvolání z pozice starosty, což byl pro něj impulz pro dohodu s lidmi, se kterými předtím tak zarputile bojoval. Důsledkem byl rozpad "koalice  změny", odvolání městské rady a nástup staronového vedení. V jeho řadách jsou nyní i bývalí odpůrci starých pořádků jako místostarosta Pavel Zálom - člověk, jehož předvolební rétorika cílila proti tehdejším představitelům města, panu Hrabánkovi a panu Hložkovi. Na pana Hložka podal v roce 2015 trestní oznámení, což mu, když je potřeba, nebrání uzavřít s ním nyní koalici. Ostatně i na mě nějaký anonymní a velmi dobře informovaný občan podal oznámení na policii. Nemám přímý důkaz k tomu, abych ukázal na toho, kdo to byl, nemám však osobně jedinou pochybnost. Když přišla zpráva o přidělení dotace ve výši 65 mil. Kč na čističku, byla dobrou zprávou pro město a satisfakcí pro ty, jež se o ni zasloužili.
Když se podívám zpět, byly to dva velmi dynamické roky. Poznal jsem hodně zajímavých lidí, kterých si vážím, a to jak mezi zastupiteli,  tak i v městských organizacích a na úřadě. Hodně jsem se naučil, mnohé pochopil a jsem za to rád. Určitě bychom některé věci dělali jinak, ale to už tak v životě bývá. Důležité je, že se nám za dobu, po kterou jsme byli ve vedení města, dařilo aktivně posouvat věci kupředu a nezbyl po nás pomník ve formě nevýhodných smluv nebo parkovacího domu. Z nynější situace nejsem šťasten. Očekávání a přání, se kterými jsme do toho šli, byla veliká a čas na jejich realizaci příliš krátký.
Pro hnutí Ano je to pak cenná zkušenost. Musí se poučit, pracovat na vytvoření silného, kompaktního a názorově celistvého týmu, který by si v budoucnu dokázal vytvořit podmínky pro realizaci svých cílů a využil lépe nabízené šance.

Pavel Zlámal
zastupitel města, Ano 2011