Trénovat ve Slaném jsem začal v roce 1985, kdy jsem spoluzakládal "B" dorost. Po 4 letech jsem přešel k "A" dorostu, který jsem převzal od Ant. Sýkory. Po dalších 4 letech jsem převzal "B" mužstvo dospělých. V sezóně 1994-95 jsem na 1 rok trénoval žáky Sparty Praha. Poté jsem měl z pracovních důvodů několik sezón trenérský půst. Pak jsem dva roky trénoval Knovíz a chtěl se vrátit trénovat "B" mužstvo. Jenže mě oslovil nový výbor fotbalového klubu a požádal mě, abych vzal uvolněné místo trenéra u "A" mužstva. Začínala sezóna 2003-04, mužstvo skončilo v předchozím ročníku krajského přeboru v horní polovině tabulky a nic nenasvědčovalo tomu, jaký nás čeká propad. Řekl bych, že zde byl začátek nynějšího stavu. Během dvou sezón dva sestupy až do 1B třídy. Z mužstva zmizeli hráči hrající za odměnu, podporu v zákulisí (slušně řečeno) jsme odmítali použít a samozřejmě nám to dali všichni pěkně sežrat. Přestože jsme v tom jako trenéři byli nevinně, ještě dnes se stydím, co jsem si na adresu SK Slaný musel vyslechnout se svým asistentem V.Minaříkem. Jak ze strany soupeřů, tak rozhodčích. Během dvou let odešlo přes 25 hráčů ať už z jakýchkoliv důvodů!!! 

Před sezónou 2005-06 zůstalo v mužstvu jen 8 hráčů a nebýt silného ročníku, který vycházel z dorostu, dospělý fotbal ve Slaném skončil. Hned po prvním  zápase v Lidicích, který skončil naší porážkou 1:9 (!) bylo jasné, že pokud se z toho máme dostat, čeká nás neuvěřitelný kus práce. Postupně jsme se zlepšovali. Problém v zimě byl se sálovou kopanou - tento problém se vlastně táhne až do dneška. Přístup hráčů k tréninkovým povinnostem byl velmi špatný a tak konečné umístění v polovině tabulky bylo celkem dobré.

Sezóna 2006-07 se celkem povedla. Pokračovali jsme bez posil v podstatě s vlastními odchovanci a na konci byl po dlouhém přetahování se Lhotou zasloužený postup. Přístup hráčů se postupně lepšil, ale pokud jsem chtěl v zimním období trénovat, musel jsem trénovat každou sobotu i neděli. V sobotu s hráči, kteří hráli sálovku v neděli a v neděli s hráči, kteří hráli sálovku v sobotu a nebyli zraněni či unaveni.

Sezóna 2007-08 v 1A. třídě byla nesmírně těžká. Znovu jsme odmítli zákulisní machinace a já sám jsem chtěl dokázat, že toho nebudeme mít zapotřebí. Po podzimu jen 9 bodů. Přes velké obtíže v zimě opět se sálovou kopanou jsme na jaře začali výborně a dostali se na  nesestupové místo. Jenže pak jsme začali mít za soupeře mužstva hrající o postup či sestup a situace s rozhodčími se opakovala. Také přístup hráčů jsem si představoval jinak. Brzy to vzdali a v tu chvíli jsem se rozhodl dát si fotbalovou pauzu. Po sestupu jsem u mužstva skončil a začal se věnovat předpřípravce, kde jsem ke své spokojenosti druhým rokem.

Jednoznačně si myslím, že v trenérech problém SK Slaný není. Ať už jsem trénoval já, Vašek Müller, Jirka Hořejší či nynější trenér, problémy se stále opakují. Špatný přístup některých hráčů. I v této sezóně se stalo, že před důležitými zápasy hráči "paří"až do rána. Pak jejich výkon na hřišti podle toho vypadá. O sálové kopané jsem se zmínil. Já to řešil tak, že jsem v podstatě od půlky ledna do konce března neměl jedinou volnou sobotu a neděli. Protože sálovkáři trénovali podle toho, jak měli zápasy v hale. Pokud jsem chtěl, aby měli natrénováno, byl jsem nucen toto obětovat. A když jsem pak viděl, jak se hráči na place flákají, položil jsem si otázku,  zda to mám zapotřebí. Samozřejmě že nemám. Trénuji děti a ti jsou rády, že se něco naučí a můžou se přetrhnout.

Řekl bych, že kádr mužstva je velmi dobrý a měl by soutěží projet do 1.A třídy. Můj pohled na mužstvo je zvenčí i když samozřejmě se různé věci ke mně dostanou. Takže nevím, proč Hadrika nedává góly, když na Kladně je dával, proč techničtí hráči nejsou schopni vytvořit kloudnou akci a pak nadávají, že míče létají přes zálohu vzduchem. Obrana si není schopna poradit s jediným pořádným útočníkem (viz poslední zápas s Klecany), brání ho ve čtyřech a on jim stejně uteče. To jsou věci, které trenér může vyřešit a hráče naučit. Ale to nejdůležitější, aby hráči chtěli budoucí zápas vyhrát už na pondělním tréninku a né až v půl 5 ráno z pátku na sobotu cestou z hospody, to si musí hráči vyřešit sami ve své hlavě. Přesto si myslím, že cesta, kterou jsme byli donuceni se vydat v roce 2005 je správná. Hrát fotbal čistě, vychovat si vlastní hráče a vhodně je doplnit několika hráči odjinud tak, aby to klapalo, dalo se na to koukat a nemuset se stydět. Pořád si myslím, že na to tento tým má. Chce to jen méně slov a více práce.

Ronald Tauš (trenér SK Slaný v období 1985 - 2010)

Co napsat závěrem? Není cílem redakce Slánských novin ani autora tohoto článku, nějak mentorovat, co a jak by SK Slaný měl dělat lépe či jinak. Mohu-li však jednu věc vyzdvihnout, pak to, s jakým zaujetím se oslovení funkcionáři, hráči či trenéři k danému problému vyslovovali. Je na prvním pohled čitelné, že pro a se  slánským fotbalem žijí a jsou připraveni pro jeho úspěch ledaccos udělat. Můžeme tedy jen popřát tomuto fotbalovému oddílu do nové sezóny hodně gólů, především v síti soupeřova brankáře.

Pozn.: Samozřejmě, i zde platí, že  pokud někdo z dalších čtenářů má zájem se vyslovit k nastolenému problému, rádi jeho    příspěvek zveřejníme v rubrice "Ohlasy čtenářů".

L.Peška