Podpora z domova a

2018-04-21 08:12:57, - redakce

Další pokračování našeho seriálu vzpomínek na  válku v Zálivu.

Vzhledem k náročnosti úkolu jsme žádali generalitu v Praze o posily, dorazilo jich ale jen 37 v době, kdy byla válka v plném proudu, a k tomu vojáci přicestovali bez prostředků protichemické ochrany. Většina tehdy dodaných náhradních souprav pro určení otravných látek navíc měla prošlou životnost, a tak se nehodila pro bojovou činnost.
Prapor kromě posil (jichž však dorazilo málo) potřeboval také další materiál, který v zásobách již docházel a lepší techniku, konkrétně obrněná vozidla. Chemici působící u prvosledových saúdskoarabských brigád sloužili  v první linii a k dispozici měli pouze terénní vozidla UAZ. Velení  lepší techniku žádalo několik týdnů, dokonce se Saúdskou Arábií vyjednalo, že Praha obrněná vozidla pošle a Rijád je pak odkoupí a transfer zaplatí. Mělo jich být deset. Praha dodala pouze jedno obrněné vozidlo BRDM 2 rch.
Tento obrněný transportér měl mimo jiné prasklou tlakovou hadici od olejového čerpadla, asi kvůli vadnému termostatu se mu přehříval motor, brzdová soustava byla zavzdušněná a odpojený byl pohon pomocných kol. O nepříjemnou záležitost šlo pro jednotku i proto, že Saúdští Arabové byli u toho, když se stroj z roku 1964 (rekonstruován v r. 1977) nedařilo dostat z letadla. Stejný osud mělo i dodání spojovacího prostředku UAZ 452 R-2 - také nepojízdný. Šlo o nebojeschopné exempláře.
Jak řečeno snižovala se i zásoba potřebného materiálu, zejména průkazníkové trubičky a indikační náplně do přístrojů pro chemický průzkum. Generalita potřebnou zásobu poslala - ovšem všechny s prošlou životností (v míru se používají pro výcvik).
 Problematika vybavení jednotky potvrzuje, že mezi generálním štábem a jednotkou panovalo značné napětí,  chyby pražské generality jsem vnímal poměrně emocionálně. Takže padlo v Praze i rozhodnutí mě ve velení vystřídat. V důsledku značného odporu podřízených vojáků k tomu však nedošlo.
Z lékařského hodnocení mise je patrné, jak řadoví vojáci svůj úděl snášeli. U mnoha z nich bylo jistě klíčové odhodlání splnit svůj úkol. "Já skutečně nemůžu ležet, zítra musím jet pro proviant, mám jediný volné auto,? kamarádi šli do 1. brázdy a musí si odpočinout,? ty prášky (antibiotika) budu určitě brát," říkal jeden z řidičů. Voják strážní roty zase prohlašoval: "Říkáte, doktore, že plíseň ... mýt nohy ... Hm ... vždyť pět nebo šest dnů, kdo to má sledovat, jsem nesundal kanady." "Ve Slaným jsi nám sliboval teplo, žízeň a průjem. Já klepu kosu, čúrám jak Amina a na záchodě jsem nebyl tři dny, ? než to všechno svlíknu, tak to radši rozchodím," stěžoval si voják - chemik  lékařům. Pozoruhodná jsou i slova dalšího vojáka-spojaře, jemuž byly diagnostikovány opruzeniny: "Intertrigo? ... To je jako zapařená p... ? To jsem ani nemusel chodit, vždyť v tý prokletý radiostanici se pět týdnů v nepřetržitém provozu střídáme dva."  Přes značné nasazení vojáků lékaři popisovali,  že byly zaznamenány i některé případy simulace v době plnění náročných úkolů.
Vzhledem k tomu, jak se konflikt mohl vyvíjet, potřebovalo velení jednotky zajistit, aby chemici mohli působit i mimo území Saúdské Arábie, na které měli mandát. Šlo o vojáky, kteří měli zabezpečovat protichemickou ochranu 4. a 20. brigády saúdskoarabského vojska a museli by tak v jejich sestavě postupovat také na území Kuvajtu - tedy na území třetího státu.

L.Šmehlík

(pokračování příště)