Pouštní bouře - Vítr se zvedá

2018-04-02 19:48:54, - redakce

Třetí díl vyprávění o tom, jak šli slaňáci do války... Válce v Zálivu se již nedalo zabránit!

Velení praporu svým rozhodnutím o rozdělení praporu na čtyři části a požadavkem o posílení praporu dalšími vojenskými chemiky a technikou se snahou vytvořit ještě čtvrtý chemický odřad vyvolalo u armádního velení a generálního štábu v ČSFR rozruch. Náčelník chemického vojska generálmajor Josef Černý z Prahy reagoval podrážděně: "To jsou blázni! To nemohou dělat. Vždyť ztratíme bojeschopnost a sami se vystavíme nebezpečí, že nezvládneme plnit úkoly protichemické ochrany."  Nebyl to jediný důkaz toho, jak složitá byla situace pro velení praporu a jak složitá byla komunikace mezi velením praporu v Saúdské Arábii a Prahou.
V lednu 1991 vše nasvědčovalo tomu, že brzy začne ozbrojený konflikt. Mírové řešení situace nepřineslo ani setkání ministrů zahraničí Jamese Bakera a Tárika Azíze. Kongres pak dal prezidentu Bushovi pravomoc použít proti Iráku sílu. V polovině ledna - těsně před zahájením vojenských operací - zaslal vojákům poselství prezident Václav Havel. Mimo jiné zrekapituloval, že Rada bezpečnosti OSN schválila celkem 12 rezolucí odsuzujících agresi. Zdůraznil, že mezinárodní koalice, jejíž plnohodnotnou součástí je i československý prapor, je připravena hájit právo všech národů a zemí světa na sebeurčení proti tyranii a diktátu totalitní moci: "Navazujete tím na tradice dobrovolníků československých legií, které stály u základů naší první svobodné Československé republiky, stejně jako na tradice bojovníků od Tobruku a Dukly. Naplňujete poslání a povinnosti, které vyplývají z tragické zkušenosti Mnichovské dohody, jejíž obětí jsme se nestali pouze my, ale ve svém důsledku takřka celý svět. Naplňujete požadavek svobody pro všechny bez rozdílu, v jehož duchu se nesl étos naší listopadové revoluce. Jste vyslanci nás i nově budované demokratické společnosti a jejích nových tradic."
Havlova slova vtiskla působení praporu vlastní národní smysl, který se přidal k nutnosti vypudit irácké síly z Kuvajtu.  Velení praporu si uvědomovalo, jak je důležité nové demokratické Československo dobře reprezentovat. Možná i vědomí si této odpovědnosti dodávalo velení praporu sebevědomí v konfliktech s generalitou v Praze. Pocit odpovědnosti však narůstal nejen u velení praporu, ale napříč celým praporem. Podle tehdejšího civilního náměstka ministra obrany pro sociální a humanitární věci Antonína Raška, který jednotku navštívil v době krátce před začátkem spojeneckého útoku, si vojáci po příjezdu na místo začali více uvědomovat význam mise. Patrné to bylo v porovnání s obdobím příprav, kdy u nich převažovala motivace finanční či je k účasti na misi dovedla touha po dobrodružství.
Snaha hladce fungovat v rámci  mezinárodní koalice byla patrná i z toho, že se spojeneckým standardům částečně přizpůsobila i struktura jednotky po jejím rozdělení. Možná i díky tomu pak měla jednotka jednodušší práci v rámci snahy navázat dobré kontakty s vojáky USA, Francie, Egypta a samozřejmě Saúdské Arábie. I když zpočátku Čechoslováci naráželi ze strany Američanů a dalších spojenců na předsudky. "Měli nás za zaryté bolševiky s omezeným rozhledem a vymytými mozky, kteří nejsou schopni se orientovat v situaci. Hrklo v nich ale, když zjistili, že většina našeho štábu mluví anglicky a někteří z nás arabsky či persky," hodnotil zpětně velitel praporu Valo s tím, že nedůvěru se podařilo rychle překonat.
Dva dny po vypršení lhůty stanovené rezolucí Rady bezpečnosti OSN začala v noci z 16. na 17. ledna 1991 hlavní zkouška, kterou měla československá jednotka v Zálivu podstoupit - spojenci zahájili operaci Pouštní bouře, která tak nahradila operaci Pouštní štít.

(pokračování příště)

1. díl Pouštní bouře - Předehra

http://www.slanske-noviny.cz/clanek/poustni-boure---predehra

2. díl Pouštní bouře - Začátek

http://www.slanske-noviny.cz/clanek/poustni-boure---zacatek